JÁ NEMOHU ANI NAZNAČOVAT...

Jsem advokát a jako takový, jsa vázán povinností mlčenlivosti, se nemohu vyjadřovat k případům svých klientů. Co však mohu? Mohu se vyjádřit k případům veřejně známým. A to právě teď udělám.

(C) Vodafone

Při ranní kávě trávené u mých oblíbených novin MF Dnes na mě z druhé strany ekonomické přílohy vybafl velký tištěný inzerát, ve kterém se společnost Vodafone Czech Republic, a.s. omlouvá společnosti Telefónica O2 Czech republic, a.s. za to, že v roce 2006 (ano, čtete správně, v roce 2006!!!) nasadila této společnosti parohy. Rozumějte - sobí parohy. A ne doslova, ale tak, že k reklamním plochám a telefonním budkám užívaným společností „Outů“ přidávala své sobí parohy, které užívala v rámci své předvánoční marketingové kampaně. Určitě si všichni vzpomenete na Čtvrtníčka ve svetru a jeho „…a my jsme řekli – ne!“

 Tak se Telefónica O2 dočkala – pomyslel jsem si. Po téměř sedmi letech jí dal soud za pravdu. Všem mobilním operátorům a potažmo všem podnikatelům vyslal soud jasný vzkaz, že nasazovat parohy svým obchodním konkurentům se v rámci férové hospodářské soutěže nevyplácí.

 A je to opravdu vítězství spravedlnosti? Obávám se, že ne. O vítězství by se dalo hovořit v případě, kdyby to soudu netrvalo tak dlouho. Při vší úctě k naší justici – téměř sedm let čekat na rozhodnutí o tom, že parohy se v rámci hospodářské soutěže prostě nenosí, to mi připadá opravdu dost dlouho.

 A podnikatelé, zejména někteří opravdu velcí hráči, se podle toho i chovají. O férovosti konkurenčního boje si můžeme nechat jenom zdát. A zdát si můžeme nechat i ochraně těch slušných podnikatelů, kterým ti „velcí dravci“ den co den nasazují „parohy“. Stát při ochraně těch slušných podnikatelů naprosto selhává.

 Mohl bych vám vyprávět příběh jednoho svého klienta, kterému jeden takový „dravec – podnikatel“ ukradl firmu. Doslova. Pěkně za bílého dne a za tichého přihlížení policie i soudu. Ale jak jsem řekl, já nemohu ani naznačovat…